TOPlist

FOTO: Vodní záchranná služba na nádrži Hracholusky denně pomáhá lidem

„To je linka 155? Spadl jsem ze skály u své chaty, mám vymknutý kotník a sanitka se sem nedostane! Potřebuji pomoct, co mám dělat?!“ – „Nebojte se, vydržte na místě, už k vám posílám VODNÍ ZÁCHRANNOU SLUŽBU ČERVENÉHO KŘÍŽE. Budou u vás za pár minut a přijedou na motorovém člunu, pokud jste někde na skále, mají s sebou i horolezce.“

Obdobné telefonní hovory zaznívají několikrát denně a ihned po té vyráží oranžový motorový člun vodních záchranářů na Hracholuské přehradě. Hracholusky – to je největší přehrada Plzeňska obklopená mnoha rekreačními středisky s plážemi a její další břehy lemují rozeklané skály poseté rekreačními chatami a sruby. V letních měsících se zde rekreují tisíce lidí a o častá zranění zde není nouze.

Příjezd pro zraněné lidi komplikuje složitost terénu, a proto zde 24 hodin denně slouží parta nadšenců z vodní záchranné služby. Policejní týdeník měl tu čest strávit celý víkend s těmito lidmi. Sledovali jsme práci pětice dobrovolníků, kteří ve svém volnu bez nároku na mzdu zachraňují životy, ošetřují zraněné nebo hledají ztracené děti. Do střediska záchranářů v kempu Keramiky jsme dorazili v pátek ráno. Záchranáři tu sídlí v malém domečku s několika palandami, malou kuchyňkou a ledničkou. Hned vedle domečku mají malou, ale perfektně vybavenou ošetřovnu a pod přístřeškem čeká na výjezd bílo červená sanitka. O kousek dál se u břehu pohupují dva malé motorové čluny s modrými majáčky. Pod stříškou u stolu sedí pět mladých lidí, popíjejí kávu, povídají si a jeden z nich neustále sleduje vodní hladinu dalekohledem. Trochu mi to připomíná Pobřežní hlídku po Česku.

Dostávám školení, co mám dělat během zákroku, jak se nikomu neplést pod nohy a také se seznamuji s tím, že pokud chci se záchranáři jet na člunu, budu jednomu z profíků zabírat místo, a proto ho musím plně nahradit. Stává se ze mě plavčík – záchranář, vyfasoval jsem vestu a přilbu a mou prací bude vyskakovat první a lanem přitahovat člun ke břehu, v případě transportu zraněného pak nesu nosítka. S obrovskou hrdostí mi i ukazují svůj sonar a vysvětlují, že spolupracují s potápěči, a tedy opravdu zvládnou skoro cokoliv.

První výjezd na sebe nenechá dlouho čekat, všem záchranářům se rozezní telefony a tiskárna vyplivne pásku s informací, že v nedalekém kempu zkolabovala mladá slečna. Doběhneme k lodi, Lukáš nastartuje motor, já odrazím loď od břehu a skáču do ní. Přeplujeme přehradu, dorazíme ke břehu a běžíme do hlavní budovy kempu. Na pohovce leží bezvládná dívka, špatně dýchá a v obličeji má barvu nezralého jablka. Ustupuji stranou, abych se nepletl. Z batohu záchranářů je vytažena kyslíková bomba a spousta dalších věci, které ani neumím pojmenovat. Začíná filharmonie pohybů, kterou řídí klidný hlas vedoucího skupiny. Po chvíli se stav dívky stabilizuje a hezká záchranářka vysílačkou odvolává sanitku, která se k nám blíží za Stříbra. Po půl hodině záchranáři přemístí dívku do jejího pokoje v kempu a vracejí se k lodi „Je v pohodě, jen se málo vyspala a přehnala to včera s oslavou, dehydratace je v tomhle vedru prevít!“ říkají mi záchranáři.

Po návratu na základnu si Míra – vedoucí základny, bere nářadí a jde opravovat motor rezervního člunu. Směje se mému nechápavému pohledu – „My tady musíme umět všechno! Bez mé pravidelné opravy by to už nejezdilo, je to veterán!“ Máme jet na pravidelnou klidnou obhlídku, ale místo toho se náš člun řítí po vodní hladině téměř padesáti kilometrovou rychlostí, měla to být jen klidná jízda, ale přišla zpráva, že někde u chaty štípla vosa miminko. Zde hrozí alergická reakce, a proto řidič člunu stlačil plynovou páku na maximum. Naštěstí se alergická rekce nedostavila a postačil ledový obklad.
Během tohoto horkého dne jsme poskytli zdravotnickou pomoc ještě dalším devíti lidem, mohu odpovědně prohlásit, že vodní záchranáři na Hracholuskách jsou skvělí lidé a profesionálové. Naštvaní jsou pouze u jednoho případu. Mladá dívka se přiznala, že vykouřila „trochu trávy“ a zalila to šesti pivy. Její stav se prudce horší. Kolem dívky jsou teď všichni záchranáři a venku brečí dvě její kamarádky. Ven z ošetřovny vyjde zpocený Míra a ucedí, že jde o kardiální potíže a že se čeká na sanitku z Plzně. Každopádně dívku při životě udrží a předávají lékaři ZZSPK.

Velkým překvapením pro mne bylo, že všichni záchranáři zde pracují zcela zdarma a v rámci svých dovolených. Jde o studenty záchranářských škol, diplomované zdravotní sestry, anebo policisty specializovaného útvaru z Prahy. Zatímco se většina lidí odjíždí během dovolené slunit k moři, oni jezdí zachraňovat zraněné na přehradu.

Tento článek zakončíme jednou velkou prosbou. Záchranáři ke své práci používají 20 let starý motorový člun, jehož motor již dvakrát selhal během zákroku, a proto vyhlásili Veřejnou sbírku na nákup nového motorového člunu. Je zřízen Transparentní účet ve Fio bance s číslem 2500398931/2010. Pokud můžete, přispějte i vy. Možná i vaše peníze přispějí příští rok k záchraně dítěte na přehradě Hracholusky!

no images were found

Inzerce