TOPlist

Strážníci a botičky – opravdu jim to nedělá radost!

Není kde zaparkovat, tak to „hodíte“ do zákazu, nebo na modrou zónu. Vrátíte se k autu a ejhle, botička a lísteček s informacemi o zablokování vašeho vozu. Kdo by to neznal…

Spousta lidí v tomto ohledu nadává strážníkům městských policií. Často jsou osočování z toho, že si tak vydělávají na vlastní odměny a podobně.

V prvé řadě je potřeba se zamyslet nad tím, proč byly městské a obecní policie vytvořeny. Není snad řešení špatného parkování jedním z jejich úkolů? Podívejme se na to z pohledu majitele bytu, který jede domů a potřebuje zaparkovat.

Bydlíte například na Žižkově a chcete zaparkovat před domem. Místo ale nenajdete. Místo toho najdete na 5 parkovacích místech cizí auta, která nemají povolení a tak tam nemají co dělat. Co uděláte? Samozřejmě. Voláte 156 a žádáte odtah… Co udělají strážníci? Ze zákona musí přijet situaci prověřit. Když se tak stane, musí konat. Ať se jim to líbí, nebo ne. Prostě musí zařídit odtah, případně nasadit botičku (to už je na jejich uvážení, samozřejmě v případě, že je všude plno a lidi potřebují zaparkovat, tak botička jejich situaci nijak v danou chvíli nevyřeší).



To, na co jsem chtěl ve svém osobním názoru a článku poukázat, je ale něco jiného. S několika pražskými strážníky jsem tuto problematiku probíral. Všichni se shodli v tom, že převažují botičky nasazované „na udání“. Jednoduše se někomu kolemjdoucímu, případně někomu v domě nelíbí špatně parkující auto, a tak zavolá na 156. A jak jsem již dříve napsal, strážníci musí přijet, musí vypsat blok, nasadit botu, případně zařídit odtah… V očích dotyčného řidiče je pak ale samozřejmě za „špatného“ onen strážník, který musí dělat svou práci. Proto příště pozorně zvažte, zda budete naštvaní na strážníka MP, který byl přivolán k něčemu, co musí řešit, nebo jestli budete naštvaní na pozornou sousedku, která přidělala práci vám i hlídce MP. Často třeba úplně zbytečně. Ideální je samozřejmě parkovat správně a neporušovat dopravní předpisy. Ale ruku na srdce, kdo z nás někdy nezastavil v zákazu zastavení, nebo kdo na chvíli nezaparkoval v zákazu stání, či na modré zóně.

V dalším případě je pak nasazení botičky ve strážníkově zájmu. Hlídka MP projede ulicí „Franty Flinty“. Aniž by nasadila botičky špatně parkujícím vozidlům. Vše vidí pozorná paní Kelišová. Vytáčí linku 156 a stěžuje si. A věřte nebo ne, takových stěžovatelů je mezi námi opravdu dost. Být v kůži strážníka, stálo by vám to za to?

Je jasné, že se mezi strážníky najde několik jedinců, kterým to dělá jednoduše radost, když mohou někomu nasadit botu. Nicméně takové jedince naleznete ve všech zaměstnáních. Vždyť i mezi kuchaři byli lidé, kteří zákazníkům plivali do jídel a podobně… Proto slyším velmi nerad, když jsou všichni strážníci házeni do jednoho pytle.

V neposlední řadě je to o chování. „Jak on ke mně, tak já k němu.“ Pokud se strážníkem rozmlouvám slušně, chová se slušně i on. Pokud ovšem již při prvním kontaktu místo pozdravu vyplivnu z úst něco jako „co chcete vy měšťácký polovopice?“, nemohu očekávat ze strany strážníka jakékoliv pochopení, či solidní jednání. Stejně tak nemůže slušné chování očekávat někdo, kdo začne na strážníka najíždět, či do něj začne strkat. V takovou chvíli nastupují na řadu donucovací prostředky a věřte, že se vám v takové chvíli nebudou líbit.

Osobně znám několik strážníků. Řada z nich se v době osobního volna zdokonaluje, studují policejní akademie, vysoké školy, učí se ve vlastním zájmu sebeobranu a podobně. Troufám si říci, že valná většina strážníků vykonává svou profesi svědomitě. Najde se dokonce dost strážníků, kteří jsou v oblasti práva, zákonů a bezpečnostní problematiky znalejší, než samotní státní policisté. Jako všude jinde, je to jen a jen o lidech.

Lidé se často ptají. „Tak proč to dělá? Proč nejde ke státní policii?“ Upřímně? Kvůli financím. Nikde u státní policie nedostane člověk takového finančního ohodnocení, jako u MP. A i strážník je pouze člověk. I on splácí hypotéku, platí daně, platí dětem školní pomůcky, družinu, obědy a podobně.

Na závěr bych rád vyzdvihl některé skvělé zákroky strážníků, kteří v minulosti opakovaně pomáhali při záchraně lidských životů, kteří pomáhali zachraňovat majetek, a kteří svědomitě pomáhali občanům. Zažil jsem strážníky, kteří dopadli pachatele násilných trestných činů. O takových případech se ale na internetu příliš nedočtete, prostě to není „IN“.

Informace v článku se týkají především hlavního města Prahy, kde pobývám. Bohužel nejsem vševěd a tak logicky nemohu popsat situaci v jiných městech.

Inzerce